Zde je možné pozorovat pravidelnosti v různých stavbách, které lze označit za výtvor lidských rukou a ne umění přírody. Povšimněte si okrasných pilířků ve vrchní části stavby nalevo, která zde je poměrně častým jevem. Dále vzdálený palác se zřícenou vstupní či jinou částí. Také průchod mezi zdmi, který je z obou stran zcela pravidelně ukončen a vytvořen. Lze se jen domýšlet, zda byl i ve vrchní části průchodu nějaký pilíř, či překlad, který je ve stejné výšce a shodně zbarvené vrchní části ukončení. Takových a jim podobných pozůstatků je v okolí velké množství a je potřeba se jen více soustředit na symetrická zakončení. Provedli jsme i některá měření, zda je možné vystopovat nějakou pravidelnost, která vylučuje náhodu.
Na tomto snímku se domnívám , že je nějaká pozorovatelna umístěná před městem. Má půlkruhový tvar a vpředu vybíhají něco jako schůdky, nebo nějaké posezení, či pozorovatelna...?
Pohled do ohromného nádvoří, či arény, nebo divadla. Povšimněte si pravidelné zaoblení, pozůstatky řad, či sedadel a uprostřed nějaké pódium. Pokud bychom změřili výškový rozdíl vrchní části na levé a pravé straně, byli bychom asi překvapeni jejich stejnou výškou.
Zde vidíme různé útvary, které se běžně v přírodě neobjevují. Např. pozůstatky dvojité opěrné zdi, tyčící se z povrchu v dokonalém pravém či jiném úhlu. Na dalších snímcích jsou patrné pravidelnosti v různých variacích, úhlech apod. Jak jsme již zmínili, tyto pravidelné útvary se vyskytují v hojné míře.
Nemůžeme s určitostí říci, k čemu dané pravidelnosti sloužili. Jako např. opěrné zdi, okrasné pilíře, dekorace apod., ale co víme jistě je, že k vytvoření těchto útvarů bylo zapotřebí lidské ruky.
Nemůžeme s určitostí říci, k čemu dané pravidelnosti sloužili. Jako např. opěrné zdi, okrasné pilíře, dekorace apod., ale co víme jistě je, že k vytvoření těchto útvarů bylo zapotřebí lidské ruky.
Periodicky se ve stěnách objevují prolákliny (otevřená místa), brány a sloupoví města, kde je vidět v podstatě i ulice a části paláců. Tyto široké ulice mají po obou stranách domy a vedou do postranních malých uliček. To vše není přírodní vápencovitý, či jiný útvar, ale popelem spálené stavby, které jsou pokryty šupinou o síle několika málo cm a tím jsou zachovány, i přes pokročilou erozi, celkem jasné kontury staveb. Pokud provedete hloubkový zásah do těchto staveb, jsou zčásti ztvrdlé a sněhově bílé a to i do hlubší části staveb, kterou jsme takto testovali. Ale i v hlubších místech staveb se stále nachází jen stejný popel. Nemá změněné nic ze svých vlastností popelu. Ohromné hromady popela nám žel znemožňují projít se dostatečně po těchto ulicích! V mnoha místech je cítit pod nohama dutou zem, což svědčí o výplních. Hrozí propadnutí a tudíž není možno tyto prozkoumat. Nepochybně se zde nacházejí celé místnosti a patra, která jsou slisována v jednu řadu s kusy shořených trámů, lidských těl a jiného materiálu. Ron Wyatt zde nalezl moho pozůstatků. V říjnu 1990 použil molekulární frekvenční generátor, aby v bádané oblasti provedl elektronický průzkum. Nalezl skrýš na zlato. Malé odlupky a kousky tohoto předmětu odvezl do laboratoře a otestoval je. Výsledky ukázaly, že se jedná o soli zlata, vedleší produkt při odpařování zlata. Druhý objev byl zoxidovaný (spálený) bronzový hrot sodomitského oštěpu. Měl na délku asi 12cm. Bylo jich tam několik. Při naší návštěvě jsme nalezli také mnoho zajímavých předmětů, ale tyto jsou předmětem zkoumání. Domnívám se však, že jsme nalezli kousky koster a dřeva.
Stavby ohromují svou majestátností a vypovídají o slávě své doby, kdy se tato města utápěla v přepychu. Nádherné stavby rozličných tvarů zdobila nádvoří a ulice měst, která byla často navštěvována dalekými karavanami, které přivážely rozličné zboží a také architektonické stavební prvky. Majitelé domů a paláců se předháněli v ukázce svého majetku, který zasvěcovali prostopášností. Hojnost všeho vedla k přepychu a pýše. Zahálka a bohatství byly živnou půdou pro zálibu v radovánkách, kterým se lidé věnovali k ukájení svých vášní. Všimněte si klasických stupňovitých terasovitých podlaží. Spodní ochranná zeď lemovala samotné obytné chrámy, které se tyčily v několika patrech. Okraje a výklenky všeho druhu zdobily výstavní paláce svých bohatých majitelů. Byly zde nádvoří, paláce, dvory, amfiteátry, chrámy, obětní stoly apod. Celá města nepotřebovala k životu mnoho, neboť všechno měli.
Chemické analýzy ukazují, že popel obsahuje relativně velké množství síry (4,5 %), což má původ v erozi sirných koulí. Pokud jde o ostatní nerosty, skládá se popel z následujících prvků: CaCO3 (argonit a vápenec), CaSO4 (sádrovec), SiO2 (křemen), menší množství NaCl (sůl) a CaMg (CO3)2 (dolomit) a případně i malé množství CaF2 (fluorit). Tyto analýzy dokazují, že popel obsahuje stejné množství minerálů jako pevná látka, z níž se tato oblast skládá a také to, že v zerodovaném materiálu se nachází velké množství síry. Zerodovaný materiál se dříve dokonce skládal ze zpevněných struktur vápence, které se, když byly vystaveny hořící síře, z velké části přeměnily na sádrovec. Sůl, která byla v menším množství popelu nalezena se vyskytuje v celé oblasti Mrtvého moře. Mrtvé moře samo o sobě obsahuje přibližně 25-28 % pevné látky, především soli, což odpovídá solí nasycenému roztoku. Normální množství soli ve světových oceánech činí přibližně 4 %. Vysoký obsah soli v Mrtvém moři způsobuje, že se v jezeře smrti nevyskytuje žádný život. To vše znamená, že analýzy naznačují, že vápenec byl vystaven hořící síře, která z velké části přeměnila vápenec na sádrovec. Sádrovec se vždy snadno otírá a je jednou z hlavních složek popela, který se v této oblasti nachází ve velkých závějích. Představují-li výsledky analýzy obsahu síry stav historických dob, pak na tuto oblast dopadla síra ve množství odpovídajícím nejméně 5% množství pevných hornin nacházejících se v oblasti. Ve skutečnosti se však jednalo o mnohem větší množství, protože velké množství síry buď reagovalo s vápníkem (a tak vznikl sádrovec, převažující materiál v oblasti) nebo se vypařil v podobě plynu (oxid siřičitý). Celkové množství síry, jemuž byla oblast vystavena tak bylo neuvěřitelně obrovské. Minerály, které se obvykle nacházejí v oblasti Mrtvého moře se vyskytují ve formě kamenů a štěrku, který se skládá z několika druhů nerostů, jako křemene a živce. Na tomto vymezeném místě se povrch výrazně liší od okolí; skládá se z jiného materiálu, je vyšší než okolní krajina, na pohled se liší od okolní krajiny a při chůzi po těchto zerodovaných místech má člověk dojem, jako kdyby kráčel těžkým prachem nebo pískem. Celá oblast je rozstřílena sirnými koulemi. Část síry si protavila cestu skrz vápenec a když se protavený kanálek zase uzavřel, sirná koule v něm zůstala a oheň pro nedostatek kyslíku vyhasl. Vedle eroze okolního povrchu se tyto koule vyskytují po celé oblasti, částečně v silně zerodovaném stavu, ale částečně také jako sirné koule zapouzdřené do okolního materiálu, skrz který se před tím protavily. Síra (ve formě sirných koulí), která se nachází v oblasti Mrtvého moře se vyskytuje pouze v této specifické oblasti, která se výrazně liší od svého okolí. Síra se liší od toho, co se obvykle nachází v oblasti sopek (škraloupy krystalických sirných materiálů, jednotlivé krystaly nebo ve formě sirných materiálů) nebo v souvislosti s fosíliemi (sulfidy, např. krystaly pyritu). Síra se zde vyskytuje jako čistá síra, ve formě slisovaného sirného prachu. Je velmi pravděpodobné, že síra v těchto místech měla tak vysokou teplotu, že si protavila cestu skrz nerosty, které se na tomto místě vyskytovaly a později pro nedostatek kyslíku vyhasla. Síra se zde nevyskytuje ve formě krystalů, škraloupů ani pyritu, ale ve formě koulí slisovaného prachu spíše jakoby ve formě křídy pro psaní na tabuli. Když zvážíme všechny okolnosti můžeme říci, že charakter této oblasti a chemické analýzy ukazují, že na tomto místě pršela hořící síra. Vysoká teplota hořícího sirného deště (spolu s blesky, podle biblických textů) není možné běžnými archeologickými nálezy objevit, avšak jsou zde další jasné nálezy, které stojí za komentář. Na některých místech se vyskytují řady kamenů, trvalejších nerostů (křemene a živce), které jsou pokryté sádrovcem a vápníkem. Zdá se, že tyto řady kamenů jsou uspořádány tak, že by mohly být chápány jako základy domů, zdí a chodníků. Jsou zde také mnohé kosterní pozůstatky, které ač byly vystaveny vysokým teplotám, také zkameněly a nebo zuhelnatěly.
Sirná koule před zapálením. Sirná koule v procesu hoření. Sirná koule v popelu.
Okolí Masady s ještě viditelnými pozůstatky obléhání římskou armádou v roce 73, tak jak ji popsal J. Flavius ve své knize Války Židovské a starožitnosti Židovské. V pozadí si povšimněte světlejší části Gomory od okolní přírody.
Výzkum R. Wyatta přinesl fascinující objev. Zjistil totiž, že látky které se spalují se sírou, produkují jako odpad POPEL, který je těžší než původní spalovaná hmota. To vysvětluje, jak se tato města mohla uchovat po celých 3960 let! Lze ohněm spálit skálu? Odpověď nejdete v 1. Královské 18,38, kde je příběh o Elijáši a knězích Baale. Venkovní vrstva těchto útvarů je poněkud tvrdší, což napomohlo tomu, aby si tyto hustě nakupené hromady popele uchovaly tvar a formu. Ale uvnitř je zase jen měkký drolivý popel! Popel má konsistenci jemného prášku, jako třeba mastek. Na následujících snímcích vidíte další části zničených měst. Nic než ohromné hromady bílého popele. Jak na povrchu, tak i ve vnitřních částech staveb se nachází stále stejný jemný popel.
Osobní zkušenost čtenáře www.bibarch.cz
Města ztracená v popelu
Jak to, že tvary vydržely?
Byla města Sodoma a Gomora opravdu zničena?
Objevení Sodomy a Gomory I.
Objevení Sodomy a Gomory II.
Výpočet existence Sodomy a Gomory
Ziguraty a Sfingy